menu
Rozhovor s Rudolfem Malým nezávislým auditorem logistiky, jak propojit vědomosti z logistických procesů do soukromí a možná i víc.
Víme o Vás, že jste se na hranici padesátky rozhodl pro celkem zásadní životní krok.
Jo a kdo Vám to prozradil, smích. Pokud tím myslíte, že jsem se rozhodl vydat se svojí vlastní cestou bez podpory nebo možná pout nadnárodního „korporátu“? Tak ano je to pravda.
Co bylo hlavním impulsem?
Především pocit, že jsem odevzdal společnosti PST CLC, kde jsem deset let působil, to nejlepší co jsem mohl a proč neodejít, když se daří a firma je stabilní a úspěšná. Možná to vyzní samolibě, ale ze svého působení v PST CLC, a.s. mám jen ten nejlepší pocit a věřím, že kolegové, tedy vlastně bývalí, měli a mají na co navazovat. No a taky jsem usoudil, že je třeba dobít baterky do další životní etapy a padesátka mi přišla jako dobrý mezník.
Nezariskoval jste až příliš v takovém věku naskočit na „volnou nohu“ a opustit „jistotu“ dobré pozice ve stabilní společnosti?
Tak jednak se domnívám, že 50 je jenom číslo. Zároveň je třeba se podívat o kousek dál před sebe a kolem sebe. Dá se zjistit, že existuje i jiný život než minimálně deset hodin v kanceláři případně v autě s telefonem neustále u ucha a očima sledovat zda nám náš „smart přítel“ nesignalizuje, že máme novou zprávu. Chápu a ani neodsuzuji tento přístup, je to volba každého z nás, ale já jsem tak nějak došel do bodu, kdy už to pro mě nebyla priorita. No, a protože umím vše dělat jen na 100%, nebyla jiná cesta než korporátní kulturu opustit, a jak jste naznačil zariskovat.
Pojďme skočit pár let zpátky. Můžeme vědět, jak jste se k logistice vůbec dostal?
Vlastně přes obchod. Na začátku devadesátých let všichni prodávali všechno, protože najednou všechno bylo. Velmi brzo obchod zjistil, že potřebuje nějakou podporu, aby měl co prodávat. No a tak se u nás v Česku rodila „moderní“ logistika, do té doby doména pouze armády. To ještě obchodníci netušili, že je začnou logistici trápit s předpovědí poptávky, optimalizací logistických toků, měřením výkonnosti logistického řetězce (kam samozřejmě prodej také patří). Byla to vlastně taková doba, kdy si všichni pomáhali, aby to fungovalo. Jenže potom přišly roky, kdy už se nedalo prodávat cokoliv za jakoukoliv cenu a museli se začít hledat cesty jak zvyšovat efektivitu procesů ve firmách.
Pro mě bylo asi velkou výhodou, že jsem začal jako obchodník a postupně jsem se dostal k logistice jako oboru. Nebral jsem proto změnu z obchodníka na „logistika“ jako přechod na druhou stranu barikády, ale jako součást jednoho celku. Někdy to je sice hodně náročné a určitě nás to učí jednomu ze základních principů úspěšné komunikace, kterou je schopnost kompromisu a ochota hledat řešení, nikoliv hledat důvody proč nejde vyhovět nebo proč něco tzv. nejde. Mám takovou pomůcku, vždy se na všechno podívat tak nějak zvenku, abych mohl adekvátně reagovat. Ale to už jsem se moc rozpovídal, takže jednoduše řečeno přes obchod.
Rádi bychom se dozvěděli, kde všude jste působil.
Hned na začátku devadesátých let jsem začal spolupracovat se společností LOCO plus, která je importérem a prodejcem kancelářských potřeb a techniky. Naše spolupráce přerostla v nabídku angažmá na pozici obchodního ředitele. S ohledem na velikost společnosti mi majitel nabídl, že budu mít v kompetenci také nákup, řízení skladu, řidičů, obchodních zástupců a v neposlední řadě samozřejmě rozvoj společnosti. Takže celkem výzva, proč ne. Bylo to šest let hodně intenzivní práce a velká škola. Každopádně jsem se chtěl dále rozvíjet, proto jsem reagoval na inzerát společnosti Santa nápoje Krnov (dnes Kofola). V roce 2001 jsem udělal poměrně zásadní krok. Odešel jsem za prací (rozuměj za Kofolou) z Prahy na Moravu, takže jsem se vydal tak trochu proti proudu, smích. Když jsem po deseti letech zjistil, že bych rád zase změnu, tak jsem výrobní podnik zaměnil za poskytovatele logistických služeb PST CLC a to už jsme probírali.
Jak relaxujte nebo jinak čím se kromě logistiky bavíte?
Strašně rád cestuji, a jelikož jsem tak trochu profesně zdeformován po těch více jak 25 letech s logistikou, tak si své cesty plánuji sám. Jednak je to větší zábava a adrenalin, máte šanci poznat i něco jiného než resorty. Jo a to se nebavíme o penězích. Podařilo se mi takto procestovat už řadu zemí a splnil jsem si i svůj sen z dětství. Navštívil jsem Nový Zéland, dokonce opakovaně. Poslední výprava trvala 11 týdnů a byla proložena i dvoutýdenním pobytem na ostrovech „lidojedů“ Fiji. Sám asi uznáte, že tohle si jako součást firemní struktury pravděpodobně představit nedokážete. Kromě toho jsem si splnil další tužbu, napsat a vydat knihu. Právě z poslední cesty vznikl zápisník navíc bohatě doplněný fotografiemi.
Teď mi tak dochází, že jsme se moc o práci nebavili, ale věřím, že i tak je zřejmé, že logistika je s námi de facto každou vteřinu našeho života a musíme s ní počítat. Smích.
Děkuji za upřímný rozhovor.
Ještě chci dodat, že se strašně rád účastním každoročního Profesního setkání logistiků, které pořádá Komora, protože je pojata značně odlišně od tzv. standardních logistických konferencí, i když i tady už se blízká na lepší časy například Logistic ride. Moc děkuji za prostor a Váš čas.
Rudolf Malý je nezávislý auditor logistiky a jeho služby můžete najít také na webu Futurelogistics.
