menu
Aby si organizace a zaměstnanci zajistili budoucí příjmy a růst, budou muset přijmout a začít využívat umělou inteligenci a internet věcí. V závislosti na úhlu pohledu koncept umělé inteligence vyvolává dva odlišné postoje: První představuje obavy, že stroje ovládnou svět. Druhý naopak oceňuje přínos a výhody moderních technologií.
V obou případech je však jistá jedna věc. S každým zdokonalením technologií se lidská pracovní síla vzdává kousku své odpovědnosti. Umělá inteligence v kombinaci se zařízeními využívajícími internet věcí se nedotkne pouze výrobního sektoru, ale naprosto změní každé průmyslové odvětví včetně trhu práce. Už dnes se technologie dříve považované za sci-fi běžně využívají v průmyslu i v každodenním životě.
Než se pustíme do dalších rozborů, měli bychom si vysvětlit základní pojmy. Umělá inteligence byla definována jako „schopnost počítače nebo počítačem řízeného robota plnit úlohy běžně spojované s inteligentními bytostmi“.
Společnosti jako Apple, Amazon nebo Facebook využívají umělou inteligenci pro zlepšování zákaznického servisu. Můžeme pozorovat technologie jako Siri, Alexa nebo Google Assistant zapojené do každodenního života a nabízející funkce pro efektivnější životní styl. Stejně tak výrobní sektor využívá roboty a umělou inteligenci k optimalizaci svých každodenních operací.
V posledních letech se internet věcí stal téměř zaklínadlem a více než cokoli jiného budí v představách lidí spíše zmatek. Jednoduše se dá říci, že se jedná o propojení zařízení s internetem a/nebo s ostatními zařízeními navzájem. S poměrně širokým pokrytím Wi-Fi sítěmi se připojení jednotlivých zařízení k internetu stalo docela jednoduchým. Výsledkem je například vaše chytrá televize, kávovar nebo topení. Nicméně internet věcí jde daleko za hranice našich domovů.
Jak řekl Max Tegmark, prezident Future of Life Institute: „Vše, co milujeme na civilizaci je produktem inteligence, takže posílení naší lidské inteligence inteligencí umělou má potenciál rozvinout naši civilizaci dosud nevídaným způsobem – tak dlouho, dokud dokážeme využívat technologii pro dobré účely.“
Současně ale může strojové učení vyústit v negativní dopady na zaměstnanost jako takovou. Fahrad Manjoo to shrnul ve svém textu: „V tuto chvíli se někdo zaučuje na tvou profesi. Nemusí být tak chytrý jako ty, dokonce může být dost hloupý. Ale co mu chybí na inteligenci, to dožene nasazením, spolehlivostí, stálým výkonem a cenou. Je ochotný pracovat déle, je schopný pracovat lépe a za mnohem nižší mzdu. Nepožaduje zdravotní ani důchodové pojištění, nebere si nemocenskou a nezlobí se kvůli přesčasům.“
Nicméně, téměř jedním dechem Manjoo dodává, že technologie někdy nahrazují lidskou sílu jen krátkodobě. Po nějaké době vedou technologická zdokonalení k ekonomickému růstu, který představuje pro řadu pracovníků další možnosti uplatnění.
I když je ekonomický růst obecně dobrou zprávou, je třeba se mít na pozoru ještě před jednou věcí. Závislost na technologiích vede u lidí k postupnému mizení jejich přirozených schopností. Už teď jsme svědky toho, jak chytré telefony vedou ke zhoršování paměti. Nevyužívaná centra prostě atrofují. Jen opravdu málo lidí si dokáže zapamatovat telefonní čísla svých blízkých bez spoléhání se na paměť svého telefonu.
Do značné míry se bojíme především neznáma. I přes rostoucí optimismus se stále drží určité procento pesimisticky naladěných. Které funkce budou automatizovány? Jaká pozice bude nahrazena strojem?
Tyto obavy jsou poměrně legitimní. Průzkum dopadů umělé inteligence na pracovní sílu ukázal dva hlavní úhly pohledu:
1. Nové technologie jsou až extrémně výhodné z hlediska efektivity
2. Nové technologie zároveň představují největší narušení zaměstnanosti od poslední průmyslové revoluce
Největší riziko hrozí středně náročným profesím vyžadujícím rutinní opakování činností a základní dovednosti. Na druhou stranu lze předpokládat, že úbytek těchto profesí na trhu práce bude kompenzován nárůstem těch nerutinních na horním a dolním konci ekonomiky.
