menu
Poslední dobou je více než patrné, že tradiční zásobovací model, který stále ještě využívá většina maloobchodních prodejců, je zastaralý a nedostačující. Zákazníci chtějí více a chtějí to hned. Neschopnost obchodníků držet s těmito požadavky krok nechává zákazníky čekat a nebo v horším případě odejít jinam. Jak se s touto situací vypořádat? Zapojení nových metod bude nezbytné. Ačkoli změny tohoto typu a rozsahu nebudou ani zdaleka jednoduché, klíčkem k úspěchu by mohl být internet věcí (IoT).
Kombinací technologie IoT s vertikální integrací celého procesu objednávky mohou podniky dosáhnout štíhlejšího zásobovacího řetězce a navždy se rozloučit s frází „momentálně nedostupné“.
V tradičním zásobovacím modelu začíná proces výrobou produktu. Aby k výrobě vůbec mohlo dojít, je nutné sestavit seznam potřebného materiálu a v dostatečném množství jej objednat. K tomu je nutné, aby dodavatelé disponovali dostatečným množstvím tohoto materiálu na skladě, aby mohli pokrýt poptávku. Pokud cokoli v rámci tohoto procesu selže, produkce bude zpožděna a obchodník nebude mít dost zboží na skladě pro uspokojení koncových zákazníků.
Za předpokladu, že výrobce opatří a drží na skladě vše, co pro výrobu potřebuje, může vyrábět podle předpokládané poptávky po své produkci. Bude teď muset vyrobit a poslat dost své produkce velkoobchodu, aby měl na skladu dostatek zboží pro pokrytí požadavků zákazníků. Bude také nutné, aby si výrobce držel určitou míru extra zásob pro jistotu, že mu na skladě nikdy nedojdou.
Naprosto odděleně od procesu výroby objedná maloobchodník u velkoobchodu takové množství zboží, aby uspokojil očekávanou poptávku zákazníků. Velkoobchod tedy odešle zboží maloobchodníkovi, kde bude čekat tak dlouho, dokud nebude prodáno.
Na první pohled je zřejmé, že tradiční pojetí zásobovacího řetězce je vysoce fragmentované, vyžaduje dlouhou dobu a spoléhá na vysokou úroveň zásob, aby zajistilo dostupnost zboží zákazníkům. Pokud tento proces selže, což se stává poměrně často, maloobchodníci jsou ponecháni bez zboží a zákazníka tak nemohou uspokojit.
Hlavním problémem je skutečnost, že množství produkce a úroveň zásob jsou diktovány pokusy o odhad budoucnosti. Pro někoho s křišťálovou koulí to může být vyhovující, ale pro většinu ostatních to představuje značnou potíž.
Abychom tento problém mohli vyřešit, bude potřeba zásobovací řetězec překlopit tak, že koncový zákazník bude v okamžiku objednávky zároveň spouštěčem celého procesu. Tento systém založený na principu tahu může jednoduše vyřešit problémy s nedostatečnou nebo příliš vysokou úrovní skladových zásob tím, že zajistí produkci a distribuci pouze toho, co je potřeba a kdy je to potřeba.
Myšlenka je to jednoduchá, nicméně její implementace už tolik snadná nebude. Ještě před samotným řešením technologických postupů při vertikální integraci je třeba každou část zásobovacího řetězce detailně vyhodnotit. Je nutné zvážit, zda stojí za vložený čas, úsilí a náklady celého inovačního procesu. Pro každou část řetězce (s výjimkou zákazníků) to představuje spoustu prostředků pro sběr dat, mapování toků a analýz. Pro člověka dost náročný úkol, ale pro počítač nebo síť inteligentních zařízení běžná rutina.
Internet věcí může pomoci s plánováním i realizací zásobovacího řetězce založeného na principu tahu. Možná nejzřetelnějším příkladem je sledování inventáře, které od samého počátku pomáhá mapovat časy, úrovně a rozmístění jednotlivých položek. Sítě senzorů mohou monitorovat úroveň skladových zásob v každé etapě a vyčíslit například náklady na nevyužité zásoby. S využitím jednoduchého sledovacího systému může být celý proces mapován od surovin po dokončenou produkci směřující ke dveřím zákazníka.
Transparentnost celého sytému pomáhá odhalovat neefektivnosti a díky možnostem rychlé nápravy šetřit náklady a čas po celou dobu.
